Stránská skála leží při V až JV okraji Brna v severní části Pracké pahorkatiny, mezi městskými částmi Slatina, Líšeň a Juliánov. Nejvyšším bodem je kóta 310 m. n. m. Lokalita byla v roce 1978 vyhlášena jako národní přírodní památka jejíž rozloha činí 16,8 ha. Dostaneme se tam nejlépe tramvajovou linkou č. 10, kterou jedeme z Hlavního nádraží až na konečnou stanici k závodu ZKL. Není také příliš vzdálena od zastávky trolejbusové linky Brno - Šlapanice, a také od silnice Líšeň - Slatina. Jde o izolovaný ostrůvek jurských vápenců s výskytem zbytků přirozených společenstev s teplomilnými druhy.
Z geologického hlediska je Stránská skála tvořena ukloněnou krou krinoidových vápenců které se tvořili v poměrně mělké úžině která šla v juře přes naše území ve svrchní juře - malmu (oxford). Moře bylo teplé, prokysličené s minimálním přínosem terrigenního materiálu.
Oblast na jihu a východě od lokality je tvořena vápnitými jíly (tégly) a písky spodního tortonu. Na západ to jsou spodnotortonské bazální štěrky a písky. Na severu odděluje oblast pás téglů a písků s pásem granodioritů brněnského masívu (obr. 1).
Stránská skála je pěkným příkladem ukloněné kry jurských vápenců, jejichž vrstvy jsou sečeny plošinou uklánějící se k JZ. Příkré svahy, které kru omezují, probíhají směrem SV-JZ a též SZ-JV.
Báze vápenců nevychází na povrch. Spodní polohy profilu jsou tvořeny světlými korálovými vápenci, pro které je typické, že obsahují polohy rohovců (SiO2) s obsahem křemitých jehlic mořských hub. Svrchní partie jsou budovány kompaktními odolnými vápenci složenými převážně z článků lilijic - vápenci krinoidovými. Nejvyšší část profilu obsahuje opět vápence s polohami rohovců. Místy se na puklinách vápenců vyloučil kalcit, který má oranžové zabarvení - označovaný jako "medovec". Též můžeme ve vápencové suti, nikoliv ve stěnách!!!, pátrat po zkamenělinách jurských živočichů - byly v nich zjištěni dírkovci, mechovky, lilijice, koráli, otisky ježovek, ramenonožci, měkýši, amoniti, aj.
Jurské vápence Stránské skály jsou silně zkrasovělé - vedle vertikálních puklin se tu nacházejí i větší horizontální jeskyně. V roce 1910 byla při těžbě vápence objevena prostorná jeskyně plná kostí větších savců, mezi nimiž se našly i zuhelnatělá dřeva a popel.
Kosti patřily vymřelým druhům lvů, hyen, medvědů, slonů, bizonů, koní a mimoř&´dnou pozornost vzbudil špičák šavlozubého tigra.
Za 2. svět. války si v místních jeskyních zřídila německá armáda podzemní továrny a bunkry (viz foto.).
Mejzlík Z., Vaněk V. (1978): Geologické lokality Brněnska, II. díl - Brněnsko-střed.- Pedagogický ústav města Brna, kabinet biologie, 23-25. Brno.
Zmák J., et al. (1997): Průvodce ke geologickým exkurzím, Morava - střední a jižní část. -Univerzita Palackého, 96-97. Olomouc.
